Bydlím u svého přítele přes rok a stále mám někdy pocit, že se v něm vůbec chvílema nevyznám. A myslím, že v mužích obecně. Stále nás v něčem překvapují. Tak například včera. Můj boy přišel z práce a byl podrážděný, protože jsem byla doma dříve než on (šéf mě pustil vyjímečně z práce o hodinu a půl dříve), pak si šel lehnout, že se prospí, po dvou a půl hodinách vstal a stále byl podrážděný. Milovat se nechtěl, povídat si taky nechtěl a když jsem se ho zeptala, jestli ho někdo v práci naštval, tak řekl, že ne, že to v práci bylo v pohodě. No tak čert aby se v těch chlapech vyznal... Tak jsem jako správná hospodyňka a vzorná partnerka začala něžně po dobrém: "Miláčku nechceš uvařit čaj nebo kafíčko? Nechceš masáž? Nemáš hlad?" Odpověď zněla, že by tedy za chvíli povečeřel. Začala jsem tedy shánět ingredience na večeři - těstoviny s pikantní omáčkou. Doufala jsem totiž, že jeho podrážděnost pramení z toho, že má hlad. A znáte to - láska prochází žaludkem, třeba se bude chtít po dobrém jídle i pomilovat. Mezitím si přítel v kuchyni našel pixli s ovesnýma müsli a dlabal ke kafíčku müsli. Jak jsem mu naservírovala večeři, tak ji s hlasitým funěním dojedl a stejně s ním nebyla lepší řeč, protože byl miláček přežraný. Tudíž ani žádné milování nebylo. No tak uvidíme dneska....