† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbNějak to tu začínám flákat. Čert ví, čím to je. Nějak se mi nechce psát... Ale spíš, to co bych psát chtěla, nemůžu takto veřejně prezentovat. Jsou to spíš pocity a osobní věci co jsou ve mě. Kdo mě dobře zná, chápe. Věnuju se hlavně svému projektu, ten je pro mě momentálně moc důležitý.
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbTak jsem se konečně dočkala. No není to miláček? Ještě se s ním musím naučit fotit. Má plno funkcí, které na mém starém nebyly. No jdu ho studovat. Moje fotečky můžete sledovat na mém projektu 365 (viz odkaz vpravo).
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbTak jsme se včera s přítelem dívali na film Saw 4. No teda na celej se díval jen on. Já jsem u toho surfovala na netu a jen poslouchala ty děsný zvuky a hlasy... No pak jsem se šla dívat taky. No to bylo strašný... Já, která nesnáší horory a takový krváky, tak jsem se dívala (teda často přes prsty). Dlouho jsem pak nemohla usnout, a dost mě znervózňovalo, že můj už vedle mě klidně oddychuje a spí. Najednou jsem slyšela všechny zvuky, který snad existujou a nemohla jsem myslet na nic jiného než na ten film. Booojiiim.
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbJejdáááá. Ještě ho neposlali. Blbci jedni přiblblí. Tak nejdří že je skladem, a když pošlu objednávku, tak najednou néni. Objednala jsem si ho společně s kartou a s brašnou. Tak kartu i brašnu už poslali, ale foťák ještě néééé. Ach jooooo. Sakra na co mi je brašna s kartou, když nemá foťák???? Kdyby aspoň řekli kdy bude.... Ta nejistota a nevědomí mě ničíííííí.
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbA jéje. Se to tam nějak venku mračííí. A já nemám deštník. No ono je to s deštníkama u mě stejně takový divoký.... Skoro pravidlem se u mě projevuje situace, že když počítám s tím, že bude odpoledne pršet a do práce si vezmu deštník (velkej), tak neprší (ba naopak svítí sluníčko jako šílený) a když si deštník nevezmu, tak pršíííí. No jistě, každej mi teď může namítnout, že si mám vzít do kabelky či batohu deštník malej, čili skládací... Ale když já na ty malý potvoráky mám nějakou smůlu nebo co. Vždycky, když má přjít ta jeho velká chvíle, kdy deštník mám roztáhnout, tak se nějak zasekne a nejde a nejde. Jo teď jsem si vzpomněla že jsem ho jednou sice opravdu v dešti roztáhla, ale přišla jiná situace, kvůli které jsem na malý deštníky zanevřela. To jsem si tak jednou vykračovala z práce, vedla jsem kolo a v tu ránu začalo pršet. No řekněte, jak jednou rukou vést kolo a druhou rukou držet deštník??? No nicméně jsem to nějak zvládla, i když to muselo vypadat dost komicky. No a jak přestalo pršet, tak jsem to jenom ocenila. No a protože se mi nechtělo ten mokrý deštník dávat do batohu, tak jsem ho za šňůrku jen zavěsila na řidítka. Mašíruju si to k přechodu pro chodce.... jsem asi tak 15 metrů před přechodem, když v tom okamžiku blikne na semaforu zelená. Rozběhla jsem se teda (s tím kolem co pořád vedu) no a najednou se mi kolo prudce zaseklo, až mě to málem přehodilo přes řidítka. No tak koukám, co se děje a vidím, že ten blbej deštník se mi zasekl tak nepřirozeně do kostry kola, že to by se snad nikomu nepodařilo i kdyby se o to sebevíc snažil. No deštník jsem sice vytáhla (rudá až za ušima), ale zelenou jsem teda už nestihla. No a jak vypadal ten deštník si už asi každý představí.......... No strašný, je na vyhození, protože je tak pokroucenej, že ho už nikdo neroztáhne.... Z toho všeho plyne jedna jediná věc - ZANEVŘELA JSEM NA MALÝ SKLÁDACÍ DEŠTNÍKY.
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbTak nad čím bychom se zamysleli dnes...? Tak třeba nad tím, jak děsně ten čas letí... Určitě vám taky čas v práci skoro vůbec neutíká, ba naopak máte dojem, že se ručičky na hodinkách zasekli. Neee, počkat nechci aby to vyznělo, že mě to v práci nebaví. To ne. Nemyslím jenom v práci, ale i třeba v době, kdy se na něco těšíte a nemůžete se dočkat. A pak když se konečně dočkáte, tak najednou jako by ručičky hodinek dostali (do zadku) vrtuli s ultra rychlými otáčkami. To, na co jste se celé dopoledne nebo celý den těšili je v mžiku pryč. Jen se pomyslně otočíte a řeknete si: "Tak a je to pryč." Teď mě ještě napadá jedna věc, která s časem dost souvisí. A to je vaření jídla. Třeba oběd. Připravuje se třeba i několik hodin a jak se připraví, je během chvilky snězeno. No není to k vzteku? A toho nádobí, jehož umytí taky zabere moře času.... No ale co s tím? Jíst se musí a pracovat taky.... Jinak by nebyli penízky na to jídlo že jo?
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbJo jo, tak konečně jsem přítele přesvědčila o tom, jak NUTNĚ potřebuju novej foťák. Dlooooohu jsme vybírali ten pro mě nej, až jsme vybrali. Ještě vám neřeknu jakej. To abyste byli zvědaví a koukli se na moje stránky i třeba za týden - to už ho asi budu mít. Už jsme ho objednali, dnes ho musím zaplatit a pak čekat. Jéééé nesnáším čekání na něco, na co se děsně těším. Až ho konečně chytím do ruky, potěžkám, sevřu v dlani a vyfotím první snímeček. Moje snímečky novým foťákem pak můžete každý den sledovat v mém "projektu 365".
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbPoslední dobou se mi zdají v noci zase nějaký kraviny. Skoro vždycky po probuzení vím, o čem sen byl a chytám se za hlavu, jak se mi můžou zdát takový kraviny, když nad něčím takovým vůbec nepřemýšlím. Třeba tento týden myslím v pondělí se mi zdálo, jak s přítelem kradem v podzámecké zahradě kaštany.... A nebo ještě jedna perlička: Jednou jsem se dívala na film Václav. V tom filmu je občas záběr na traktor (chlapi určitě ví, že traktory mají takový velký kola). No a tu noc se mi zdálo, jak před tím velkým kolem utíkám. Jak se na mě valí a nemůže ho nikdo zastavit. Já jen utíkám, křičím a bojím se, že mě převálcuje. No jsem já normální????
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbTak už je to tady zase. Jedeme na týden na dovolenou. Někam do Čech. Přesný program nemáme. Necháváme to náladě a náhodě. Bude to tak lepší. Neřeknu, že se na dovolenou těším, protože když se na něco těším, tak to vždycky stojí za prd. Na minulou dovolenou - do Chorvatska jsem se moc těšíla a dopadla strašně. Takže teď už neříkám, že se těším i když to tak třeba je. Jediné co mě na dovolených štve je vybalování. Balení věcí a zavazadel mě nijak nevadí, ale to vybalování to nesnáším. Sama to nechápu. To je nějaký divný.... No, takže končím se psaním a jdu balit.
† 13. 01. 2012 | kód autora:
cjbBydlím u svého přítele přes rok a stále mám někdy pocit, že se v něm vůbec chvílema nevyznám. A myslím, že v mužích obecně. Stále nás v něčem překvapují. Tak například včera. Můj boy přišel z práce a byl podrážděný, protože jsem byla doma dříve než on (šéf mě pustil vyjímečně z práce o hodinu a půl dříve), pak si šel lehnout, že se prospí, po dvou a půl hodinách vstal a stále byl podrážděný. Milovat se nechtěl, povídat si taky nechtěl a když jsem se ho zeptala, jestli ho někdo v práci naštval, tak řekl, že ne, že to v práci bylo v pohodě. No tak čert aby se v těch chlapech vyznal... Tak jsem jako správná hospodyňka a vzorná partnerka začala něžně po dobrém: "Miláčku nechceš uvařit čaj nebo kafíčko? Nechceš masáž? Nemáš hlad?" Odpověď zněla, že by tedy za chvíli povečeřel. Začala jsem tedy shánět ingredience na večeři - těstoviny s pikantní omáčkou. Doufala jsem totiž, že jeho podrážděnost pramení z toho, že má hlad. A znáte to - láska prochází žaludkem, třeba se bude chtít po dobrém jídle i pomilovat. Mezitím si přítel v kuchyni našel pixli s ovesnýma müsli a dlabal ke kafíčku müsli. Jak jsem mu naservírovala večeři, tak ji s hlasitým funěním dojedl a stejně s ním nebyla lepší řeč, protože byl miláček přežraný. Tudíž ani žádné milování nebylo. No tak uvidíme dneska....
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
